Výcvik
Video ukázky z výcviku:
Většina lidí si pod slovem výcvik představí „drezúru“ psa na cvičišti, případně skládání zkoušek, či ježdění po závodech. Ale to už je jen třešnička na dortu a rozhodně to není nutné.
Výcvik je vlastně pokračování výchovy. Vychovaný by měl být každý pes, jakékoli rasy a velikosti – více v záložce Výchova.
Ale věnovat se výcviku, to už je vlastně druh sportu – sportování se psem a vůbec se to nemusí odehrávat ve speciálním prostředí cvičiště. Když jdu se svým psem cvičit, tak si vlastně jdeme hrát. 
Jdu ho učit nějaké „kousky“ a je jedno, jestli je to přivolání, chůze u nohy, aportování předmětu, nebo třeba podávání packy, či donesení pantoflí. Pro mě i pro mého psa je to hra, kterou upevňujeme vzájemný vztah, navazujeme kontakt a prostřednictvím které spolu komunikujeme.
Jak rychle se určitý cvik naučí záleží na tom, jak je ho psovod schopný psovi vysvětlit a taky, jak dokáže psa motivovat k tomu, aby chtěl spolupracovat a chtěl se učit.
Těch způsobů a technik výcviku je spousta, ale mě se nejlíp osvědčila a používám tzv. Pozitivní posilování. Se štěňátkama začínám cvičit na pamlsky a s dospělým psem potom na hračky – balónek, pešek, co má pes nejradši. A tady se na chvilku zastavím.
Vím, že každá metoda má své příznivce a odpůrce, každý má svou pravdu a výsledky. Já jsem už také vyzkoušela lecos, než jsem našla to co mě i psům, se kterými pracuji, sedí nejlíp. Ale nikomu tento svůj názor nevnucuji a ostatní nekritizuji.
Setkala jsem se s názorem, že metoda cvičení na pamlsky je úplně špatná, pes se nic nenaučí a pokud psovod nebude mít tento „úplatek“ v ruce, tak pes neposlechne. Že tam chybí přirozená autorita a respekt k člověku, která se dá údajně docílit jedině donucením a strachem psa z toho, aby se na něj psovod nerozzlobil…
Já tvrdím, že to je jen naprosté nepochopení a neznalost principu této metody výcviku. Ono totiž opravdu nejde o to mávat psovi před čumákem pamlskem nebo hračkou a tímto způsobem ho uplácet aby splnil co chceme – ono je to o mnoho složitější. A to poslední co bych chtěla u svého psa vidět, je stres a strach když jdeme cvičit a muset si vynucovat splnění cviku. To už prostě do dnešní doby nepatří! Jak jsem psala, já si jdu se psem hrát, oba se na to těšíme a pes sám mě chodí „otravovat“ že chce jít něco dělat. Navíc se tyto naučené cviky pak pozitivně odráží v celkovém vztahu mezi mnou a mým psem, v naší komunikaci a celkově v chování psa v jakékoli situaci. Všichni moji psi prošli a prochází tímto výcvikem a nejen, že u nich mám jako psovod naprosto přirozený respekt, ale zároveň se na ně můžu spolehnout v jakékoli situaci – venku je můžu mít na volno, protože nejen že neutečou za jinými psy a zvířaty, ale dokáží se sami přiřadit k noze a jít vedle mě když někoho míjíme, ať už člověka nebo zvíře, můžu je nechat stát vedle auta bez uvázání u frekventované silnice a vytahovat tašky z auta, protože vím, že neudělají ani krok do silnice a to ani když na ně z protějšího chodníku štěká jiný pes…
A v neposlední řadě jsem tímto způsobem připravila hned několik psů na úspěšné složení zkoušek různých druhů a stupňů ( ZVV 1 – 3, IPO 1 – 3, zkoušky doprovodného psa, speciální obranářské, zkoušky služebního psa pro práci u městské policie,…) a úspěšně závodila dle ZVV 1 a 2 a IPO 1 a 3 a se psem Quentin Gája – Nova se stala Mistrem M MSKS dle IPO 3 v roce 2011.
